10 tipů pro lepší konverzaci

26 Kvě 10 tipů pro lepší konverzaci

Žijeme v době, kde má každá konverzace potenciál zvrhnout se v hádku, kde naši politici neumí mluvit jeden s druhým, a kde i ty nejtriviálnější problémy mají někoho bojujícího zapáleně pro i proti, tento svět není normální. Děláme daleko méně kompromisy, což znamená, že se navzájem neposloucháme. Konverzace vyžaduje rovnováhu mezi mluvením a posloucháním a tu rovnováhu jsme tak nějak ztratili.

Jak vést tedy dobrou konverzaci? Mám na to 10 základních pravidel. Provedu vás všemi, ale upřímně, stačilo by, kdybyste zvládli jen jedno a už byste si užívali lepší konverzaci.

Pravidlo 1: nedělejte víc věcí najednou. A tím nemyslím jen odložit svůj mobil, tablet, klíče od auta nebo cokoliv máte v ruce. Myslím tím, buďte přítomni. Buďte v tom okamžiku. Nepřemýšlejte o té hádce, co jste měli se svým šéfem. Nepřemýšlejte o tom, co budete mít k večeři. Jestli chcete vystoupit z konverzace, tak z ní prostě vystupte, nebuďte polovinou v ní a tou druhou mimo.

Pravidlo 2: Nepoučujte. Jestli chcete vyjádřit svůj názor, bez jakéhokoliv prostoru pro reakce, nebo diskuzi, opačný názor nebo poučení, napište blog.

Proslulý psychiatr M. Scott Peck řekl, že opravdové naslouchání vyžaduje odložit sama sebe stranou. A občas to znamená odložit stranou váš osobní názor. Řekl, že když mluvčí cítí toto přijetí, stane se méně zranitelným a bude daleko pravděpodobnější, že posluchači otevře vnitřní hlubiny své mysli.

„Každý, koho potkáte, zná něco, co vy ne.“ — Bill Nye

Pravidlo 3: Používejte otevřené otázky. Začínejte své otázky s kdo, co, kdy, kde, proč nebo jak. Nechte lidi popsat jejich zážitky. Oni jsou ti, co to ví. Zkuste se jich ptát na věci jako: „Jaké to bylo?“ „Jaký je to pocit?“ Oni se pak totiž mohou na chvíli zastavit, a popřemýšlet o tom, a vy tak dostanete daleko zajímavější odpověď.

Pravidlo 4: Jděte s proudem. To znamená, že myšlenky se vám objeví v hlavě a vy je musíte pustit zase ven. Jen si sedíme, s někým se bavíme, a v tom si vzpomeneme, jak jsme tehdy v kavárně potkali Hugha Jackmana. A přestaneme poslouchat. V mysli vám vyskočí příběhy a myšlenky. Musíte je nechat přijít a odejít.

Pravidlo 5: Jestli nevíte, tak to řekněte. Řeči by neměly být prázdné.

Pravidlo 6: Neporovnávejte své zkušenosti s jejich. Když lidé říkají, že ztratili člena rodiny, nezačínejte o tom, jak jste vy ztratili člena rodiny. Jestli mluví o svých problémech v práci, nevykládejte jim, jak vy nenávidíte svou práci. Není to to samé. Nikdy to není to samé. Všechny prožitky jsou individuální. A navíc to není o vás. Konverzace nejsou příležitostí pro vyzdvihování sebe sama.

Pravidlo 7: Snažte se neopakovat. Je to povýšenecké a vážně nudné a máme tendenci to dělat hodně. Zvláště v pracovních konverzacích, nebo rozhovorech s našimi dětmi, když máme něco zásadního, tak to opakujeme pořád znova a znova. Nedělejte to.

Pravidlo 8: Nezabředávejte do detailů. Upřímně, lidi nezajímají roky, jména, přesná data, všechny ty detaily, které pracně dolujete z paměti. Lidi to nezajímá. Co je zajímá, jste vy. Zajímá je, jací jste, co máte společného. Takže zapomeňte na detaily. Vynechte je.

Pravidlo 9: Poslouchejte. Nedokážu vám ani říct, kolik opravdu důležitých lidí prohlásilo, že naslouchání je nejspíš ta nejdůležitější schopnost, kterou můžete rozvíjet. Proč si vzájemně nenasloucháme? Zaprvé, radši bychom mluvili. Když mluvím, mám to pod kontrolou. Nemusím poslouchat nic, co mě nezajímá. Jsem ve středu pozornosti. Můžu posílit svou identitu. Ale existuje jiný důvod: jsme rozptylováni.

„Většina z nás neposlouchá s úmyslem porozumět. Posloucháme s úmyslem odpovědět.“ – Stephen Covey

Pravidlo 10: Buďte struční.

„Dobrá konverzace je jako minisukně. Dostatečně krátká k udržení zájmu, ale dostatečně dlouhá k pokrytí tématu.“ — Má sestra