04 Pro 5 fází smutku aneb cesta rozchodem
Máte za sebou rozchod? Opustila vás osoba, kterou jste milovali? Prožíváte smutek? V roce 1969 představila americká psycholožka Elisabeth Kübler-Rossová ve své knize O životě a umírání model 5 fází smutku. Tento model obsahuje 5 fází, kterými podle ní lidé postupně či střídavě procházejí, pokud se dostanou do náročné životní situace jako je umírání, ztráta blízké osoby či podobná negativní životní událost. A rozchod s blízkou osobou, kterou jsme v době rozchodu stále milovali, mezi tyhle události rozhodně patří.
První fází prožívání smutku je popírání. Pro popírání je typický šok z rozhodnutí druhého. Když nám partner sděluje, že se chce rozejít, říkáme si: „Co to říká?“, „Tohle přece nemůže být pravda.“, „Jak se to mohlo stát?“, „Tohle přece není možné.“ Ve fázi šoku se nechceme smířit s realitou. Myšlenka rozchodu tolik bolí, že si namlouváme, že se jedná o nevhodný žert, náš omyl nebo jen špatný sen.
V druhé fázi nastupuje vztek. Probudí se v nás vlna hněvu. „Jak mi to mohl/a udělat?“, „Ztratil/a jsem s ní/m zbytečně tolik času!“, „Jak jsem mohl/a být tak hloupý/á a nevidět, že je něco špatně?“, „Proč mi nikdo nic neřekl dřív?“ Snažíme se najít viníka rozchodu a svůj vztek míříme na partnera, sebe nebo své okolí.
Ve třetí fázi přichází smlouvání. Při smlouvání se snažíme přesvědčit sebe sama nebo partnera, že se vše ještě vrátí. Můžeme smlouvat s Bohem, že se změníme, když se partner vrátí. S partnerem, že se začneme chovat jinak – změníme práci, omezíme „nevhodné“ přátelé, omezíme hloupé vtipy nebo změníme styl oblékání. Snažíme se zjistit, kde byla chyba a co můžeme udělat pro to, aby se k nám partner vrátil.
Ve čtvrté fázi nastupuje deprese. Přijmeme, že partner se už nevrátí a cítíme ze ztráty bezmoc. Jsme bez nálady, nemáme chuť na koníčky a jiné aktivity. Bojíme se, že už nikdy nebudeme tak šťastní jako dřív a že už nikdy nepotkáme nikoho tak skvělého – že zůstaneme už napořád sami.
Po depresi nastupuje pátá fáze – smíření. Přijmeme, že nás partner odešel, že se rozchod stal realitou a musíme si postavit náš život znovu bez této osoby. Hledáme své nové já. Dochází konečně k uvolnění, dokážeme opět racionálně přemýšlet a jsme konečně ochotni se posunout zase dál.
Jednotlivé fáze nemusí přicházet postupně a ne každá osoba prožije všechny. V některých fázích můžeme být chvilku, v jiných naopak déle, ale je dobré vědět, že tyto stádia zažíváme všichni a nepropadat jim. Smutek z rozchodu bychom neměli potlačovat, ale ani se mu poddávat.
Dokud pro vás budou myšlenky na rozchod bolestivé, snažte se na něj nemyslet. Když si představíte roztomilé koťátko, zalije vás příliš něhy, když si představíte bolestivý rozchod, přijde vlna žalu. Pokud je pro vás vzpomínka na společné chvíle stále bolestivá, snažte se zabavit svoji hlavu, aby přišla na jiné myšlenky, než tyto emoce odejdou. Věnujte se opět koníčkům, které jste omezili, oprašte vztahy s dřívějšími přáteli, na které jste již neměli dost času. Smutek nahraďte pozitivním okolím, hněv ze sebe vybijte sportem.
Hlavní je však pamatovat, že všechno přebolí. Pokud jste již někdy zažili hodně náročnou životní situaci a zvládli jste ji, vzpomeňte si na ni a řekněte si, že teď to taky zvládnete. Přijměte větu: „Teď je mi fakt blbě, ale vím, že za chvíli to bude lepší. Nesmím se tomu poddat.“
Někdy si děláme plány, které nevyjdou, a to je život. Ale vězte, že každá situace nás má něco naučit. Možná díky tomuto rozchodu poznáte jiného člověka, kterého si budete nesmírně vážit jako nikdy nikoho. Možná si naopak díky rozchodu příště budeme držet větší odstup a nebudete tak měnit sami sebe. Možná díky rozchodu začnete cestovat a poznáte nová místa. Možná… určitě! budete opět šťastní, pokud se smutkem nenecháte pohltit.
Autor: Věra Kapsová, Consultant & mediator GrowJOB institute