30 Říj Jak přijmout negativní zpětnou vazbu
„Jsi absolutně neschopná!“ „Nikdy nepřijdeš včas.“ „Všechno musím pořád dělat sama.“ „Nemůžu se tady na nikoho spolehnout.“ Co mají všechny tyto věty společného? Pravděpodobně to, že když je slyšíme, necítíme se nejlépe.
Na negativní zpětnou vazbu může každý z nás reagovat odlišně. Můžeme ji nepřijmout, můžeme se začít hádat a obhajovat, můžeme ji naopak vyslyšet a souhlasit s ní.
Která reakce je ale ta pravá? A proč kritika tak často bolí? Když dostáváme negativní zpětnou vazbu, která není příliš konstruktivní, máme tendenci si za daný výrok domýšlet, co asi pravděpodobně znamená.
„Lidé nejsou zneklidňování věcmi, nýbrž svými vlastními názory o věcech.“ -Epiktetos
Pokud nám kupříkladu partner řekne, že nikdy nepřijdeme včas a není na nás spoleh, tedy informaci ne příliš konkrétní. Můžeme si domyslet, že nás nevnímá jako hodnotného partnera a může v nás tak vyvolat pocit ohrožení. Tento vnitřní strach následně vede k emoční reakci, což může být obrana, nepřijetí sdělení či pomstychtivé obviňování.
Co tedy s tím? Jestliže budeme v budoucnu dostávat negativní zpětnou vazbu, je dobré si uvědomit, že to, co druzí říkají nebo dělají, jsou pouze podněty k našim pocitům, nikoliv jejich příčiny. Pocity vyvolá to, jak se rozhodneme si slova nebo činy druhého vyložit a také podle toho jaké jsou naše nenaplněné potřeby.
Na základě toho pak můžeme reagovat 4 základními způsoby:
- Obvinit sebe – Zpětnou vazbu si vezmeme osobně a začneme se považovat za špatného partnera či neschopného zaměstnance. Začneme nad sebou pochybovat a můžeme se začít držet zpátky. V práci se nepouštíme do rozsáhlejších projektů, protože je u nich vyšší riziko opětovného potenciálního selhání.
Ve vztahu je to obdoba. „Raději nebudu chystat žádná překvapení, stejně mi to nejde.“ A přesto, že bychom chtěli něco udělat, náš strach nás bude držet v mezích „jistoty“. Tento způsob reakce proto není vhodný, neboť poškozuje nás samé. - Vinit druhé – Zpětnou vazbu nepřijmeme a svalíme na duhé: „Šéf je vůl.“, „Mám doma hysterku.“ Tato reakce je většinou typická projevem vzteku a obrany.
Někdy tím můžeme uchránit své vlastní sebevědomí a zodpovědnost za špatný výsledek delegovat na druhou stranu. Možná tak nepoškodíme sebe, ale opět neposuneme debatu do žádného konstruktivního bodu. A pokud měl v něčem stěžovatel alespoň částečně pravdu, z naší chyby se nepoučíme a pravděpodobně ji budeme v budoucnu opakovat. - Uvědomit si své vlastní pocity a potřeby – Tato reakce vyžaduje nepodlehnutí svým negativním emocím. Ve chvíli, kdy nám partner řekne, že se mu na nás něco nelíbí, dokážeme nezpochybnit sami sebe, ani neobvinit jeho. Dokážeme si uvědomit, že nás jeho slova bolí, protože nám tím vzal naši potřebu jistoty.
Tento typ reakce již může být konstruktivní, protože si uvědomujeme, co se v nás děje. Pokud jsme ale v daný okamžik konfrontování s negativní zpětnou vazbou, pravděpodobně nebude druhá strana v tuto chvíli schopna otočit pozornost na nás a začít rozebírat naše nenaplněné potřeby. Proto je vhodnější v bezprostřední chvíli použít poslední typ reakce: - Uvědomit si pocity a potřeby druhých – když někdo vyjadřuje svůj nesouhlas s naším jednáním či dokonce křičí, pravděpodobně také není naplněná nějaká jeho potřeba. Jestliže budeme v práci konfrontování se špatným feedbackem, může být podnětem k této reakci šéfa obava, že kdyby se mu něco stalo, nebude nikdo schopný firmu dále řídit. A námi nepovedený projekt se stane pouze spouštěčem nikoliv příčinou reakce. V tomto uvědomění tak můžeme odstranit příčinu, nikoliv jen následek.
Když dokážeme nebrat negativní zpětnou vazbu osobně, ale dokážeme se zamyslet nad možnými nenaplněnými potřebami druhého, můžeme problém řešit konstruktivně do hloubky. Nalezneme opravdovou příčinu, nikoliv jen plytký spouštěč. Uvažujme tedy: „Proč takto reaguje?“, „Čeho se bojí?“, „Proč je pro něj zrovna toto tak důležité?“ „Co by si přál?“
Autor: Mgr. Věra Kapsová