Musím nebo chci?

16 Dub Musím nebo chci?

must-úvodníJe prokázáno, že lidé jsou ve svém životě spokojenější, když cítí autonomii své vůle. To znamená, že když máme pocit, že děláme něco ze své volby, děláme to s větší chutí, než když si myslíme, že něco musíme dělat. Tuto zásadu však často porušujeme už tím, jak přistupujeme sami k sobě. Říkáme, že musíme chodit práce. Musíme držet dietu. Musíme jíst zdravě. Musíme ráno vstávat dřív, abych dovezli děti do školky. Musíme… Když říkáme „musím“, naše motivace je podrobena rozkazu a našemu jednání chybí radost.

„Musím“ ale můžeme nahradit za „chci“ a dopřát si tak více svobody a radosti. Psychoterapeut Marshall B. Rosenberg k tomuto používá jednoduché cvičení. Svého času si stěžoval, že musí ráno vozit děti do školy za město. Děti ráno zdržovaly, nechtělo se jim a Rosenberg tak chodil pozdě a naštvaně do práce. V práci rád jednal se svými klienty, ale nebavilo ho vyplňovat rozsáhlé klinické zprávy. Říkal si ale, že je musí dělat a s nechutí tak k nim přistupoval.

musím

Jednoho dne se však rozhodnul svůj přístup změnit. Vzal si papír a pod sebe napsal všechny činnosti, které „musí“ dělat, které ho netěší, ke kterým přistupuje s nechutí. Poté před ně nicméně nenapsal slovo „musím“, ale „chci“. Chci vozit ráno děti do školy. Chci vyplňovat klinické zprávy atd. U některých činností popisoval, že mu ruka cukala a skoro před ně slovo „chci“ nedokázal napsat. U všeho to ale udělal a poté vedle „Chci dělat“ napsal, „protože si přeji …„ a důvod proč tomu tak je.

Když popisoval, že na sebe tuto metodu aplikoval u příkladu s dětmi, řekl, že si uvědomil, že opravdu chce vozit své děti ráno za město do školy, protože si přeje, aby měly skvělou budoucnost. Což by se možná nestalo, kdyby chodily do místní školy v centru města. A uvědomil si, že hodnota budoucnosti jeho dětí je pro něj přednější než hodnota jeho vlastního komfortu a od té doby začal děti vozit do školy s mnohem větší chutí.

U příkladu s vyplňováním klinických zpráv si však uvědomil, že „chce“ dělat administrativní práce jenom proto, že se bojí, aby ho nevyhodili. A nevidí jinou cestu, jak situaci vyřešit. Uvědomil, že hodnota jeho vlastního času je pro něj vyšší než hodnota peněz, které mu přináší tato práce a tak se rozhodl je nedělat. Buď bude možnost je delegovat, nebo odejde, protože už je tak daleko, že si může založit vlastní ordinaci. Takže tuto činnost přestal dělat.

Cvičení „Chci, protože si přeji…“ vám může pomoci lépe komunikovat sami se sebou a opět si uvědomit – z jakého důvodu věci děláte.  Podle toho se pak můžete rozhodnout, jestli jsou to pro vás takové důvody, které stojí za to. Když mluvíme jazykem, který znemožňuje volbu, ztrácíme vnitřní život a získáváme mentalitu robota. Je prokázáno, že když lidé cítí větší autonomii a uvědomují si smysl toho, co dělají, vede to k jejich větší motivaci a spokojenosti.

Příliš často dnes lidé staví svou motivaci na touze po penězích, touze po uznání, vyhnutí se trestu, vyhnutí se studu sami před sebou, před svými výčitkami svědomí, abychom se vyhnuli pocitu viny (když to neudělám, zklamu lidi a jejich očekávání), nebo z povinnosti. Uvědomte si, které vaše činy vycházejí z touhy po penězích, z touhy po souhlasu druhých, ze strachu, studu nebo viny. Mějte na paměti, jakou cenu za ně platíte.

happyCo z toho, co ve svém životě děláte, vás tedy netěší? Co musíte dělat, protože to vidíte tak, že nemáte jinou možnost? Použijte „chci“ a změňte svou motivaci. Život je jen jeden a záleží na každém, kterými činnostmi ho naplní. Když jsme si vědomi, že za naším jednáním je záměr obohatit život, potom i tvrdá práce něčím těší.

„Když mi bylo pět, máma mi říkala, že klíčem ke spokojenému životu je být šťastný. Ve škole se mě pak ptali, co chci v životě dělat. Když jsem odpověděl, že být šťastný, tvrdili mi, že jsem nepochopil zadání. Opáčil jsem, že oni nepochopili život.“ — John Lennon

 

Autor: Mgr. Věra Kapsová