Jak dát efektivně najevo podporu?

07 Srp Jak dát efektivně najevo podporu?

150921_RET_PeerPressure

Onehdy jsem přišla domů, kde jsem našla svého očividně naštvaného partnera. Jako vždy jsem ho pozdravila a už při jeho odpovědi jsem věděla, že něco není v pořádku. Zeptala jsem se, jestli je všechno v pohodě. Jeho odpověď zněla: „Nic se neděje.“ „Ok, no problém.“, odvětila jsem a sedla si vedle něj s knížkou.

Netrvalo to dlouho a začal: „No víš, nějak jsme se o víkendu chytli s přáteli. Je to na houby, ale v pohodě, nechci o tom mluvit.“ „Jasně v pohodě. Když o tom nechceš mluvit, klidně. Kdyby si chtěl, tak jsem tady.“, odpověděla jsem. Opět bylo pár minut ticho a začal na novo. „No víš, prostě je to na houby. Stalo se tohle a tohle… kašlu na to… nebudu to řešit… je mi to jedno… štve mě to…“ Následovala řada navazujících i vzájemně si rozporujících vět. Moje odpověď? Seděla jsem, pozorovala, přikyvovala a řekla, že doufám, že se to vyřeší tak, jak by si přál. A výsledek? Partner se uklidnil, objal mě a strávili jsme příjemný večer.

Right Decision, Wrong Decision Road SignZnáte nějakou podobnou situaci? Myslím si, že určitě ano. Dopadne ale každá taková situace stejně? Klidným a spokojeným večerem? Ne vždy. Ne vždy proto, že naše reakce neodpovídají potřebě druhé strany. Než k naslouchání totiž tíhneme k dávání rad. Umět člověku poradit v těžké chvíli je rozhodně důležité a mít se na koho obrátit, nám dává pocit životní jistoty. To, že v nás má ale druhá strana oporu, nemusíme dávat najevo jenom tím, že vymýšlíme, jak bychom problém za druhého vyřešili. Oporu projevíme lépe aktivním nasloucháním.

Pro aktivní naslouchání je typické, že druhé straně věnujeme maximální pozornost. Posloucháme, co druhá strana říká, přikyvujeme, občas zopakujeme, co druhá strana řekla a doptáme se na věci, ve kterých nemáme jasno. Klasicky se tedy mezi aktivního naslouchání řadí 4 základní techniky – parafráze, zrcadlení, objasnění a shrnování.

  • Parafráze

Parafráze znamená, že po druhé straně zopakujeme, co říká. Jestli doslovně či nedoslovně je na vás. Někteří odborníci z oblasti komunikace preferují použití stejných slov, jiní zopakování vašimi vlastními slovy. Já osobně se přikláním k druhé skupině.

Pokud mi tedy někdo říká, že se s někým poštěkal jako pes. Vlastním jazykem se zeptám: „Takže jste se pohádali?“ A druhá strana buď odpoví, že ano a rozvine dál rozhovor. Nebo řekne, že ne, že to myslela jinak a uvede věc na pravou míru. Parafrází dáváme druhé straně najevo, že ji posloucháme, ale neradíme.

  • Zrcadlení

Zrcadlení je typické tím, že pojmenujeme emoci druhé strany. „Trápí tě to?“ „Jsi z toho smutný?“ „Jsi za to no naštvaný?“ Pojmenování emoce dává v konverzaci prostor pro empatii.

  • Objasnění

Objasněním se označují otevřené otázky. Umožňují nám a mnohdy i druhé straně lépe pochopit situaci. „A co konkrétně se stalo?“, „Jak ta situace vznikla?“, „Počkej, moc tomu nerozumím. Co se dělo předtím?“ Pokud je druhá strana naštvaná, pravděpodobně vidí všechno pod vlivem negativních emocí a úsudek této strany může být díky tomu zkreslený. Díky otevřených otázkám si tak člověk může přijít i na souvislosti, které původně přehlédl.

  • Shrnování

Poslední metoda shrnování je o tom, že spojíme pojmenování emoce s příčinou, která ji vyvolala. „Takže jsi naštvaný, protože jste se nedokázali pochopit?“ Shrnování opět vede k lepšímu pochopení.

Díky těmto metodám můžeme dát druhé straně prostor trochu si „odfouknout“ a poté možná i začít na věci pohlížet s klidnější hlavou. Hlavně jí ale dáme najevo, že jsme tady pro ni a chceme jí pomoci. Často si však lidé pletou pomoc s přílišnou iniciativou. Dobře si zapamatujte, aktivní naslouchání není:

  • Dávání rad: „Myslím, že by si měl…“, „Jak to, že jsi ne…?“
  • Zlehčování: „To nic není, to mně se stalo…“
  • Vychovávání: „To pro tebe mohla být velice pozitivní zkušenost, kdybys jen…“
  • Utěšování: „To nebyla tvoje chyba, ty si udělal to nejlepší.“
  • Vyprávění příhod: „To mi připomíná časy…“
  • Povzbuzování: „Vzmuž se. Nebuď tak smutný…“
  • Projevování soucitu: „Aly ty chudáčku…“
  • Dotazování: „Kdy tohle začalo?“
  • Vysvětlování: „Já bych býval zavolal…“
  • Opravování: „Tak to nebylo.“

 

advice_and_supportPokud tedy uvidíte, že je váš protějšek, kolega či kdokoliv jiný naštvaný. Dejte mu najevo, že ho rádi vyslechnete, pokud sám bude chtít. Pokud se druhá strana rozhodne, že si svůj problém vyřeší sama. Důvěřujte jí, i tím dáváte najevo svou podporu.  Pokud se rozhodne rozpovídat, seďte a aktivně naslouchejte – parafrázujte, zrcadlete, objasňujte, shrnujte. A rady si nechte, až se vás zeptá: „Co by si v takové situaci dělal/a ty?“ To je umění naslouchat.

Autor: Věra Kapsová, Consultant & mediator GrowJOB institute